Kaelia

S naprostou lhostejností jsem pohlédla na Caiovu ruku svírající mé zápěstí a nechala se jím táhnout, jako bych nic nevážila. Štěrková cesta pod našima nohama se rozmazávala, jak kráčel dlouhými, rozzuřenými kroky, jeho stisk byl pevný, ale já se nebránila.

Nemělo to smysl. Jeho hněv nebyl něco, o co bych se starala natolik, abych tomu odporovala, a bolest, dalo-li se to tak vůbec nazvat, by