Kaelia

Přehoupla jsem se přes vysokou kamennou zeď a seskočila na zem pod sebou, přičemž jsem navzdory té výšce dopadla měkce. Kolem mých bot se zvedl oblak prachu. Pomalu jsem se narovnala, oprášila si dlaně o kalhoty a zhluboka vydechla.

Na okamžik jsem tam jen tak stála, protahovala si ramena a kroutila krkem ze strany na stranu, dokud v něm uspokojivě nekřuplo. Sadie ani v nejmenším nepřeháněl