Linnea

Zaťala jsem pěsti, až mi zbělely klouby, a srdce mi tlouklo do žeber tak prudce, až jsem měla pocit, že se chce prodrat ven. Zírala jsem na ty dvě prohnané lišky před sebou a každý instinkt ve mně křičel, že bych měla přijmout svůj osud a snést cokoli, co si pro mě připravili. Ale něco hluboko uvnitř se odmítalo podřídit.

Kdyby to byla moje paní, ta by necouvla.

Paní Kaelia by svým nepřátel