Kaelia

„Kierane, snědl jsi ten chleba, co jsem ti d—

Ještě než Zoey vůbec stihla dokončit větu, mé tělo zareagovalo instinktivně. Bleskově jsem se sehnula, tak rychle, že to pro kohokoliv, kdo mě sledoval, muselo vypadat směšně. Přikrčila jsem se nízko k zemi a rukou si zakryla polovinu obličeje, jako by odhalení tváře byť jen na vteřinu znamenalo rozsudek smrti.

Zoey a Tobias ztuhli a zmateně na