Ryker mě zvedne, odnese do auta a řekne Calebovi, ať řídí. Jakmile jsme v autě, znovu cítím křeče. "Praskla ti voda?" ptá se Ryker. Věnuji mu pohled, který by dokázal zabíjet. "NE! Nemyslíš, že bys měl mokrý klín?" odseknu, pak se cítím provinile a chytím ho za ruku. "Omlouvám se, nechtěla jsem být zlá," řeknu omluvně. "Luno, neomlouvej se. Vím, že jsi to tak nemyslela." řekne mi. Lehce se na něj