Je den úplňku a obřad se koná dnes večer. Jsem tak nervózní, že jsem vůbec nespala. Přetočím se na bok a vidím Rykera, jak spí jako dudek. ‚To se někdo má,‘ pomyslím si s nakvašeným výrazem, a pak pomalu vstanu, abych ho nevzbudila, zatímco mi v hlavě klíčí uličnická myšlenka. Zamířím do koupelny, vezmu jeho pěnu na holení a po špičkách se vrátím k posteli, kde Ryker teď chrápe jako dudek. Povzdec