Ocitám se tváří na zemi a mám plná ústa hlíny. Vyplivnu ji a postavím se na nohy, vědoma si toho, že hledám Vesper. ‚Uf, je rychlá,‘ pomyslím si, když mi najednou skočí na záda a chytí mě do kravaty. Popadnu ji za paži, přehodím si ji přes rameno a prásknu s ní o zem. Věděla jsem, že je to ona, a sledovala, jak se rychle zvedá, aniž by ji náraz o zem nějak rozhodil.

Její vypočítavé mořsky zelené