Muž na mě zírá a po tváři mu stéká pot. Cítím jeho strach a to jen přiživuje můj vztek. Opřu se zády o dveře, sáhnu dolů, abych je zamkla, a vidím, že se ten muž teď třese. „Prosím, vždyť jsem vám nic neudělal. Ani nevím, kdo jste,“ žadoní uboze v naději, že se prostě otočím a odejdu. Nedokážu zadržet smích, který ze mě vyklouzne, a on při tom zvuku nasadí zmatený výraz. „Vím, že si myslíš, že ti