Nedokázala jsem od něj odtrhnout pohled. Tohle nebylo možné. Vždyť je mrtvý. Očima jsem zkoumala jeho pohledné rysy. Natáhla jsem ruku, abych se dotkla jeho tváře. Možná se mi to jen zdá. Moje ruka pohladila jeho strniště a já pochopila, že nesním.

"Valeriusi," hlesla jsem. Do očí mi vhrkly slzy. "Vždyť jsi mrtvý. Jak to, že stojíš přede mnou?"

Valeriusovy oči se naplnily smutkem. Naklonil se k