Druhý den ráno sejdu do kuchyně, abych si před začátkem směny vzala cestovní hrnek s kávou, a najdu Nelly, jak ukazuje na obálku ležící na kuchyňském ostrůvku.

„Pan Kingsley mě požádal, abych vám to předala, jakmile to dorazí.“

„Máš tušení, co by to mohlo být?“ zeptám se jí, když k ní dojdu, zajedu nehtem pod chlopeň a obálku roztrhnu.

„Bohužel ne, děvče moje.“ Nechá mě o samotě a vytratí se z kuc