„Nádherná...“ zasténám, až to zní, jako bych měl bolesti, když mi začne pomalu masírovat péro a přivádět mě touhou k naprostému šílenství.

Za normálních okolností už bych jí měl péro hluboko v krku a byl bych na nejlepší cestě se udělat, abych mohl jít spát. Já vím, já vím, jsem hovado.

Alespoň doteď jsem jím byl.

Ale teď, s ní, bych si v ložnici nedovolil být ničím menším než džentlmenem a ohledu