Věděl jsem, že má dneska směnu, ale stejně jsem se díval ke dveřím pokaždé, když se otevřely, jako nějaký idiot v romantické komedii. A když konečně vešla? Jo, stálo to za to čekání.

Vypadala unaveně, ale pořád ne zlomeně. Ten typ únavy, který se vám usadí v kostech po dlouhém boji, o který jste sice nestáli, ale stejně jste ho vyhráli poté, co jste svedli bitvu a nechali na bojišti úplně všechno.