Neklepu, i když bych asi měla. Ale světlo na verandě svítí a já vím, že bude odemčeno. Obvykle bývá, zvlášť když je doma jen Damian, protože ostatní tři mají v úterý večerní přednášky.

Jakmile projdu vchodovými dveřmi, teplo a útulno mě přimějí k hlubokému, spokojenému nádechu. Boty kluků stojí v úhledné řadě pod lavičkou po mé pravici a do nosu mě udeří směsice jejich jedinečných kolínských.

Zavř