Cesta autem ke Gemmě je tichá, ale o nic méně významná.

Projíždíme městem pod občasnými kalužemi jantarového pouličního světla, jehož záře se odráží na čelním skle, aby pak zmizela za námi. Jeho pravá ruka spočívá na středové konzole mezi námi a já ani na vteřinu nezaváhám, než po ní natáhnu levou ruku. Moje prsty se vklíní mezi jeho a je to... správné.

Podívám se na něj a sleduji, jak mu záře pou