Kuchyně je hlučná.

Ne tím otravným způsobem. Je prostě *plná*. Plná hlasů, smíchu, cinkání příborů a vůně česneku, která ve vzduchu stále visí jako hustá mlha. Ale kůže se mi na kostech napíná, jako by moje tělo zapomnělo, jak v sobě udržet všechno to, co vře pod povrchem.

Potřebuju vzduch. Potřebuju chvilku pro sebe. Potřebuju okamžik klidu.

Nikdo se na nic neptá, když vyklouznu zadními dveřmi s