Vyklouznu z Gavinova pokoje se stále bušícím srdcem a stehny, která se mi ještě chvějí záchvěvy přerušené touhy.

Chodba je prázdná, když zapadnu do svého pokoje, zabouchnu za sebou dveře a na vteřinu se o ně opřu, abych se vzpamatovala. Tváře mám rozpálené, vlasy v nepořádku a moje nadměrná mikina mi nebezpečně visí z jednoho ramene.

Jasně. V tomhle rozcuchaném stavu ani náhodou k těm dveřím nepůj