Slunce ještě ani nevykouklo nad obzor, když v pondělí ráno otevřu oči, takže můj pokoj je stále zahalený do modrošedých stínů. A projednou mě při probuzení nečeká žádné trhnutí. Žádný doznívající sen, který by mi ležel na hrudi. Je tu jen ticho. A klid.

Světlo proniká skrz lamely žaluzií v mlhavých zlatavých pruzích, zachytává se ve struktuře prostěradel a hřeje stěnu vedle mé komody. Dlouhou chví