Myslím, že jsem nikdy neslyšel krásnější zvuk než ten, jak se Aria udělala na mých prstech.

Ariana Salazarová.

Aria.

Jediná žena, které se podařilo mi dvakrát zlomit srdce. Žena, o které jsem od první chvíle věděl, že je „ta pravá“. Ta, která mi utekla. Konečně je v mém náručí, kam patří.

Po střední škole jsem udělal všechno pro to, abych na ni zapomněl. Během vysoké, když jsem potkal Damiana a Valentina, nastal krátký okamžik, kdy jsem si myslel, že se brzy usadím a založím rodinu. Pak to mým pokrevním bratřím a mně bylo brutálně vzato. Potom jsme s Damianem pařili, chlastali a šukali jakoukoli svolnou ženu, zatímco Valentin nás hlídal a staral se, abychom se nedostali do průšvihu. I když jako lorda si mě průšvihy vždycky nějak našly.

Někdy byly trable dobré, protože mě odváděly od myšlenek na Ariu. Byla mou láskou i úhlavním nepřítelem od prvního dne. Myslím, že jsem žádnou ženu nechtěl víc než ji. Nejenže po ní toužím, ale celé mé tělo po ní prahne.

Se svými dlouhými černými vlasy, čokoládovýma očima a drobnou postavou… zaměstnávala mou pravou ruku po mnoho nocí během střední školy. Vždycky jsem se vyhýbal spaní se ženami, které jí byly podobné. Moc by mi to mrdalo hlavu a pravděpodobně bych skončil u domu jejího otce. A to by mě pravděpodobně dostalo do hlubokých, *vážných* sraček.

Ve skutečnosti to byla už dlouhá doba, co jsem na Ariu naposledy pomyslel. Dokonce se mi podařilo obelhat sám sebe, že už k ní nic necítím. Pak se objevila v mé firmě, dožadovala se setkání se mnou a tvrdila, že jsem ji přivedl do jiného stavu. Do kanceláře jsem ji pustil jen proto, že mě naštvala drzost té ženské a chtěl jsem ji… potrestat. Jenže veškerá ta posedlost, kterou jsem k ní cítil, se znovu vynořila vteřinu poté, co jsem ji uviděl.

Ona a já – narození na opačných stranách hranice, která rozděluje vévody od lordů – bychom nikdy nemohli fungovat. Teoreticky. Protože *prakticky* jsem ochotný udělat cokoli, abych si ji udržel. Dokonce ji zlomit. Zlomit její mysl a mrdnat jí v ní, dokud na mně nebude emocionálně závislá.

Snažil jsem se ji přimět k odchodu, dokonce jsem říkal hnusné věci, ale její strach z Alonza je větší než její odpor ke mně. Vím, že mě nenávidí. Její oči nikdy nelžou. Už mi to je ale jedno. Moje city stačí za nás oba.

And nebudu jediný, kdo ji bude milovat. Pouto, které mě pojí s Valentinem a Damianem, se rozšíří i na Ariu. Ne všichni lordové mají tohle spojení, pouze ti, kteří se rozhodli stát pokrevními bratry.

Pokrevní bratři jsou jediní, kdo sdílí ženu. Společnost to sice neuznává, ale lordům je to u prdele. Bereme si, co chceme, a ničíme to, co nemůžeme mít. Ariu možná zlomíme, ale budeme ji milovat a chránit za každou cenu.

Její pička mi pevně svírá prsty a já jsem vteřinu od toho, abych ji ohnul přes stůl a ošukal ji. I když to zní velmi lákavě, chci ji mít ve své posteli, až ji budu mít poprvé.

„Co na to říkáte?“ zeptám se Valentina a Damiana.

Valentin obvykle souhlasí se vším, pro co se s Damianem rozhodneme, ale výběr naší spřízněné je něco, k čemu by měl každý z nás tří vyjádřit svůj názor.

Damian je ten, kdo mě znepokojuje. Šukání má sice rád stejně jako já, ale ženy moc v lásce nemá. Zvlášť pokud jde o to přivést si nějakou domů. *A* nevěří na lásku. Výraz, který má teď na tváři, je však čisté… *majetnictví*. Zajímavé.

Aria si opře hlavu o mé rameno. O chvíli později uvolní stisk mé ruky. Nevytahuji prsty z její pičky, chci cítit její teplo ještě o něco déle. Její svaly se stále stahují kolem mých prstů, takže je těžké myslet na cokoli jiného než na její dokonalost.

„Z jaké je rodiny? Nevypadá povědomě,“ řekne Valentin.

„Její otec je Ramon Salazar,“ oznámím svým pokrevním bratrům.

Damian vypadá mým prohlášením nevyveden z míry, ale Valentin je šokovaný.

„Dcera vévody?“ zeptá se Valentin. „Zbláznil ses?“

Aria se pokusí stáhnout si sukni dolů, ale zastavím ji. Nemá důvod se před námi stydět.

Volnou rukou jí omotám pas a pak jí přiložím prsty k ústům. Jsou kluzké od jejích šťáv. I když nechci nic jiného než je olízat dočista, abych znovu ochutnal její esenci, napadne mě něco jiného. „Otevři,“ přikážu jí a přejedu jí prsty po rtech.

Vzpurně vzhlédne a stiskne rty k sobě. Tvrdohlavá jako vždycky. Žádná žena mě nikdy neprovokovala tak jako Aria, ale to je asi to, co na ní miluju nejvíc.

Silně ji plácnu přes pravé stehno, až na kůži zůstane červený otisk. Lapne po dechu.

„Otevři,“ řeknu znovu.

Tentokrát udělá, co žádám.

Zajíždím jí prsty dovnitř a ven z úst a dám jí další pokyn: „Ochutnej se.“

Chytí mě za zápěstí a na okamžik si myslím, že mi ruku odtáhne, ale pak se její rty sevřou kolem mého ukazováčku a prostředníčku. Její pohled neuhne z mého, když začne sát a lízat a přitom tiše sténá, jako by si to užívala. Tohle je ta nejvíc erotická věc, jakou jsem kdy viděl. Když mi jemně stiskne kůži zuby, ztratím hlavu. Prsty mi sklouznou na její krk a pak se mé rty přitisknou na její v hrubém polibku. Její chuť je návyková a nemyslím si, že se jí někdy nabažím.

Hikdy jsem v kanceláři žádnou ženu neošukal, protože jsem chtěl oddělovat práci od potěšení, ale myslím, že už se neudržím. Mám ho tak tvrdého, až to kurevsky bolí.

„Můžeš ji ošukat *potom*, co tohle vyřešíme?“ zeptá se Valentin a vytrhne mě z mého opojení.

Jakkoli moc chci Ariu ošukat, vzít jí panenství na mém pracovním stole není dobrý nápad. Zvlášť když by to bylo to jediné, na co bych pak v kanceláři myslel.

„Tak co?“ zeptá se, chci vědět, zda můžeme začít s procesem spojování.

Čekám, že Damian bude souhlasit s Valentinem, ale to, co řekne vzápětí, mě překvapí. „Je dokonalá. A to, že je Salazarova dcera, to dělá ještě lepším.“

Damian je krvelačný zmrd, který nemiluje nic víc než zabíjení vévodů. Nikdy bych nečekal, že bude pro to, aby byla Aria naše žena. Byl jsem připravený na to, že bude protestovat, ale místo toho na ni kouká, jako by byla to nejlepší, co kdy viděl. A nemá v tom nepravdu.