Damian pevně svírá volant. Klouby mu bělají, jak vyjíždí z garáže. „Fakt jsem tě nenáviděl za tu kytaru. Patřila mému bratrovi. Ale můj démon a já tě potřebujeme víc. A nejsi ani blbá, ani kunda. Jsi moje družka. Moje druhá polovička.“

Uchechtnu se, ale rychle si zakryju ústa, abych nevyprovokovala další Damianův hněv. Když nevybuchne, ruce zase svěsím.

Co je to zase za psychologické hry? Opravdu