Než se dostanu na severovýchodní nádraží, jsem celá zpocená a mám takovou žízeň, že každou chvíli omdlím.

Jeden ze strážných se mě pokusí zastavit, ale pošeptám mu jediné slovo a on mě nechá projít. Jdu rovnou k bezpečnostní schránce, vyťukám kód a otevřu ji. Peníze i telefon jsou tam, tak je popadnu. A taky svoje chytré hodinky. Dios, ty moje chytré hodinky mi vážně chyběly.

Vezmu si také jeden