Dveře do pokoje, kde mě po té brutální noci zamkli, se otevřou a vejde Aurelia. Má na sobě staré tričko a šortky a nese podnos s trochou jídla a sklenicí vody.

Položí podnos na noční stolek vedle postele a svým jemným hlasem se mě zeptá: "Jak se dnes cítíš?"

"O ono líp," zalžu. Hlas mám stále chraplavý z toho, jak moc jsem při mučení křičela.

Kromě obličeje mám tělo téměř celé pokryté modřinami a