Lysander zírá na můj telefon. „Radši mi nemarni čas.“

„Nebudu,“ slíbím a on mě pustí.

Poté, co položím telefon na nabíjecí podložku, se rychle osprchuji, abych ze sebe smyl krev ze svých ran i špínu z dní strávených v lese. Ruce se mi třesou bolestí, ale moc s tím nadělat nemůžu. Do obývacího pokoje se vrátím jen v šortkách. Damian – který si z čela smyl krev – a Lysander na mě čekají, usazení na