„Moje malá lásko, je čas na tvoje léky,“ Calebův hlas mě odtrhne od sadu a stáhne mě zpátky do přítomnosti.

Je to už pár dní, co jsem se pokusila o sebevraždu, a Caleb se od té doby od mého lůžka téměř nehnul. I když zrovna není se mnou v pokoji, slyším ho po domě, jak pracuje. Tedy alespoň myslím, že pracuje, protože většinu času jen střídavě nabývám a ztrácím vědomí.

Sotva mám dostatek energie