*Přinuť ji křičet.*

Tohle bude zlé.

Tak moc mi ublíží.

Ve své hlavě tak hlasitě křičím a prosím je, ať to nedělají, ale oni mě neslyší, nikdo mě nikdy neslyší. Moje tvář neprozrazuje žádný výraz. Už dávno jsem se naučila přinutit své rysy k neutralitě.

Cassian mě vede do Calebova pokoje. Sotva věnuji pozornost domu kolem sebe, jak se snažím soustředit na to, abych se nesesypala, protože cítím, že