„Ty taky,“ poukáže *on*. „Zlomila jsi mi to mý zpropadený srdce.“

Zaplaví mě smutek. „To nikdy nebylo mým úmyslem.“ Hlas se mi chvěje.

„Proč?“

Vím, že *on* chce slyšet pravdu, ale *on* tehdy neposlouchal, tak proč by to dělal teď?

Pod páskou zavřu oči. „Nebudeš mi věřit.“

„Protože slovům vycházejícím z úst podvádějící děvky se nedá věřit.“

Věděla jsem, že tohle řekne. „Ať už ti předtím ublížil