Skončím s prvním podpatkem a pak vystřídám její levou nohu za pravou. „Měla sis vzít zelené šaty, aby ti ladily s mými nehty.“

Aurelia se zhluboka nadechne. „Já nemám...“ Přimhouří oči. „To byl... vtip?“

Když dovážu šňůrky, položím si dlaň na vnitřní stranu jejího stehna a pomalu, líně se zvedám, abych ji nevyděsil. Ona se sesune na postel a já si lehnu na bok vedle ní. „Byl,“ přiznám.

„Oh,“ vydec