Když jsme našli Aurelii v lese, ani jednou by mě nenapadlo, že se z ní vyklube tak výjimečná žena. Za poslední tři měsíce nepřestala vzkvétat, postupně se otevírá světu a já se nemůžu dočkat, co přinesou další tři měsíce, a po nich další a další.

Celá tvář se jí rozzáří, když mi oznámí: „Jdeme do toho!“

Vydám radostný výkřik. Jen díky Aurelii se mi splní jeden ze snů — být sám sobě šéfem. Aurelia