Aureliiny mokré tváře a zarudlé oči ve mně něco lámou, ale jsem tak šťastný, že jsem zpátky, že mám své tělo opět pod kontrolou, že jediné, co chci, je držet ji v náručí a slíbit jí modré z nebe, pokud to bude to, co si přeje.

„Ji-hu?“ ptá se Aurelia.

Energicky přikývnu a přitom říkám: „Přesně tak, krásko.“

Chci cítit její teplé tělo u svého, naplnit si plíce její sladkou vůní, líbat její rozdr