Genevieve stála před masivními dřevěnými dveřmi, jejichž povrch byl zvětralý a vyřezávaný symboly, které nepoznávala. Každý symbol v šeru jeskyně slabě pulzoval, jako by v něm kolovala skrytá energie. Karr zaváhala, ruka se jí třásla, když ji zvedla, aby zaklepala. Zvuk se prostorem tupě rozlehl, následován dlouhým, tíživým tichem.

Po době, která se zdála jako věčnost, dveře mírně vrzly a pootevře