Lavinia strnule seděla na vratké dřevěné stoličce uvnitř improvizovaného stanu. Látkové stěny se mírně prověšovaly a kvůli nedostatku proudícího vzduchu působil prostor dusivě. Na čele se jí perlil pot, ačkoli se neodvážila zvednout ruku, aby si ho setřela. Mísící se pachy omeg a neduživých dětí byly k zalknutí. Žaludek se jí svíral, z toho nakyslého zápachu se jí chtělo zvracet.

Ale neudělala to.