Pohled Sienny

Na chvíli jsem zadržela dech a pak ho ztěžka vydechla, zatímco jsem seděla na okraji postele. Dům byl sice starý, ale plně zařízený. Udivovalo mě, jak sídlo dokázalo zůstat tak nádherné navzdory skutečnosti, že se o něj už nikdo nestaral.

"Měla bys teď jít spát," zašeptal Garrett, posadil se vedle mě a chytil mě za ruku. "Dám na tebe pozor."

Přikývla jsem a pomalu si lehla na postel.