Hazel

„Dobré ráno, Hazel,“ pošeptá mi do ucha, když se posadí vedle mě. Zavrtím hlavou, když se na mém stole objeví muffin.

„Bojíš se, že jsem nestihla snídani?“ dobírám si ho. Jeho bratři tu ještě nejsou, ale já tu byla hodně brzy.

„Jo. Říkala jsi, že jsi zaspala. Byla jsi unavená nebo tak něco?“ říká tiše a na tváři se mu pomalu začíná šířit uculený úšklebek.

„Nebo tak něco,“ odpovím stydlivě.

N