Declan

„Dobré ráno, Hazel,“ zašeptám, abych ji probudil. Protáhne se, usměje se, a pak se zmateně rozhlédne po pokoji pro hosty. „Přenesl jsem tě sem včera večer, když jsi usnula. Říkal jsem si, že bychom ráno mohli mít brzké návštěvníky.“ Opřu polštáře, aby se mohla posadit, a dál sedím naproti ní. „Máme tu počkat na jakési překvapení. Přísný rozkaz od těch dvou rošťáků.“

„Ach ne. Oni tě vzbu