Declan

Hazel spí otočená ke mně s levou rukou pod tváří. Při pohledu na prsten na jejím prstu si nemůžu pomoct a musím se usmívat. Můj prsten, který svolila, že bude nosit. Sice mi nedala jediný důvod o ní pochybovat a věřit, že řekne ne, ale v koutku duše hlodal ten malý strach, že si řekne, že je to moc brzy. Koneckonců, znal jsem ji vážně teprve tři měsíce.

Z včerejšího baletu jsem neviděl jedi