Jediný úder dlaní, a to bylo vše, co stačilo, aby celá jednotka padla do mrtvého ticha.

Jednu vteřinu tam stál bronzový kotel – masivní, těžký, sakra téměř nezničitelný – přesně na svém místě. A další vteřinu? Zmizel, rozletěl se na kusy, jako by byl ze skla.

Kusy z něj pršely v pokroucených střepech a za ním se část vnější skalní stěny drolila, jako by dostala přímý zásah od demoliční čety.

Nikdo