Slunce pořád žhnulo, ale nikdo se už kvůli němu nepotil – ne proto, že by jim nebylo horko, ale protože byli příliš ohromení, než aby to vůbec vnímali.

"Počkat... číslo jedna?" zašeptal někdo, hlas mu sotva fungoval.

Celá jednotka tam stála se spadlými čelistmi a zkratem v mozku. Jméno Kaelen Vance se jim teď v hlavách rozléhalo hlasitěji než kdy dřív.

Alexander, Magnus... Ti chlapi už sami o sobě