Dante

Kráčím zpátky do svého pokoje, sbírám boty, které jsem nechal na chodbě, košili v rukou, a přemýšlím o tom, jaká jsem kurevsky hrozná osoba. Zkrátka neexistuje žádný způsob, jak někdy vysvětlit nebo ospravedlnit to, co se právě stalo, každopádně ne nikomu, kdo není upír, a naprosto si zasloužím, pokud už se mnou Maevie nebude chtít nikdy v životě promluvit.

Naštěstí jsou chodby většinou práz