Dante

Kráčím tmou po louce. Vysoká tráva se vlní ve vánku a měsíční svit se odráží od stromů v dálce. Od okrajů mého zorného pole se převaluje pomalá mlha. Jsem úplně sám, a přesto vím, že Maevia je někde poblíž.

Nejsem si jistý, jestli ji hledám, nebo si jen uvědomuji skutečnost, že tu je, ale jakmile se přiblížím k okraji lesa, vystoupí ze stínů, bosá. Vlasy jí vlají ve stejném větru, který čech