Maevia

Poté, co jsem trčela na hradě tak dlouho, cítím, jak na mě padá ponorková nemoc. Být zavřená jen ve svém pokoji mi taky nijak nepomáhá, protože knížek a karetních her není neomezené množství. Dokonce i hradní drby začínají váznout. Právě se chystám začít lézt po zdech, když moje matka a služebné konečně souhlasí, že si mohu dát oběd venku.

Léto pomalu ustupuje podzimu a začíná být chladno,