Maevia

Květináč přeletí místnost a zastaví se v půli cesty, než ke mně dorazí. Spadne na zem a všude se rozletí střepy, hlína a tulipány. Šokovaně zírám na Rowenu stojící u okna. Nečekala jsem, že po mně někdo něco hodí.

„Promiň,“ řekne. „Myslela jsem, že jsi Thorne.“

„Takhle ho vítáš?“

„Je otravný. Zaslouží si to.“

„Zkoušela jsi někdy místo rozbíjení věcí používat slova?“ zeptám se a obcházím ten