Dante

Maevia se posadí a obličej má zkřivený bolestí. Chystám se jí zeptat, jestli je v pořádku, když vtom bolestivě vykřikne. Nadzvednu se a položím jí ruku na záda, abych ji uklidnil. Dýchá rychleji, zelené oči dokořán, jak jí to dochází.

„Miminko už jde.“

Málem vyskočím z kůže. Strach mě sevře pod krkem. Je to moc brzy. Miminko se mělo narodit až za několik dní. A i to bylo dřív, než jsme původ