Clara

Ostražitě sleduji, jak ke mně přichází Thaddeus s talířem jídla. Jeho úsměv je široký a přátelský, jako bychom se znali už roky. Jeho celková vlídnost je v porovnání s tím, jak s živiteli zacházejí ostatní Krvaví smrtonoši, znepokojivá. Nevím, co si o tomhle muži myslet.

„Ahoj, Claro,“ pozdraví mě. „Jak se dnes máš?“

„Skvěle,“ odpovím sarkasticky. „Nikdy mi nebylo líp.“

Ušklíbne se, zjevně h