Thorne

Dárci na mě zírají jako ovce, zmatení a vyděšení. Nehýbou se. Myslím, že ani nedýchají. Obcházím Zarekovo hořící tělo a dělám na dárce odháněcí gesto.

„Běžte!“ zvolám. „Na co čekáte?“

Jedna z měňavkyň se prakticky celá třese. „Nemůžeme jít. Až se ostatní Krvaví ženci vrátí a my tu nebudeme, potrestají nás.“

„Jenom když vás chytí,“ namítnu. „Což je důvod, proč je pro vás všechny velmi rozumn