Gwen

„Počkejte,“ prosím, plazím se po mokré trávě a dlaně mám rozedřené a pohmožděné od štěrku na silnici. „Proč? Proč to děláte?“

Další rána do hrudi mě donutí stočit se do klubíčka. Do tváře mě bije déšť – ostrý a chladný. Šaty, které moje matka týdny zdokonalovala, ze mě strhali a nechali mě jen v košilce. Zakňourám, překulím se na břicho a plížím se k lesu, ale rána do zad mě přimáčkne k zemi.