Yvonne stála pod pouliční lampou a s pohledem upřeným vpřed čekala, dokud Irisina postava úplně nezmizela.

Chystala se odejít, ale když se otočila, překvapeně zjistila, že Mabelina tvář je najednou tak blízko.

„Mami, už je to dlouho,“ řekla Mabel s klidnou tváří bez výrazu.

Yvonne se na ni podívala a na okamžik jí Mabel připadala jako cizí člověk.

Byla to dcera, kterou nosila v lůně deset měsíců a