'To je Gideon!' pomyslela si Audrey v šoku.

'Ale jeho rty se nehýbou,' uvědomila si.

'Je to jeho vnitřní hlas – neztratil paměť!' Audreyino srdce vynechalo úder.

'Ááá, tohle je otevřený protiútok mého miláčka. Je neuvěřitelný!' jásala v duchu.

Audreyiny zorničky se šokem stáhly, ale rychle se přinutila dál vzlykat. "Gideone, ty si mě zase nepamatuješ... Je mi to líto, je to všechno moje vina..."

[