Od toho dne začal Caleb zacházet s Winstonem jako se svým osobním poslíčkem.

Jednoho dne to byly květiny, další den jablečné koláče – Irisin nemocniční pokoj brzy přetékal dárky.

Byla beze slov. „Winstone, nejsi ty ještě student? Neutrácej za mě tolik peněz. Cítím se kvůli tomu provinile.“

„To je v pořádku, Iris. Tohle mě nic nestojí,“ řekl Winston s úsměvem a vypadal jako ten přátelský kluk odved