**Elysia**

Když jsem zvolna dokráčela blíž, vešla jsem hlouběji do pokoje a jeho zlatohnědé oči sledovaly každý můj pohyb.

„Jsi v pořádku,“ řekla jsem s úlevou. Nechtěla jsem to před Talií přiznat, ale měla jsem strach, aby se Valerio nezranil. Posloužil mi jako živej štít, aby mě ochránil před střelami, které na nás pálili.

Neřekl nic, jen ke mně natáhl ruku. Aniž bych nad tím byť jen na vteřinu