**Elysia**

Rychle jsem kráčela k výtahu. Tedy tak rychle, jak jsem jen dokázala. V noze mi stále třeštilo bolestí a já měla obuté vysoké podpatky. Pořád jsem byla naštvaná a odmítala jsem s ním mluvit nebo se na něj vůbec podívat. Ne že by se se mnou snažil mluvit on; také mlčel, ale občas jsem cítila jeho pohled.

Cesta dolů do podzemních garáží v tom tichu připadala jako věčnost. Cítila jsem, ja