**Elysia**

Rychle jsem se na posteli posadila, cítila jsem, jak mi srdce bije rychleji, a vykulenýma očima se dívala na Valeria. Posadil se také a s lehkým zamračením ve tváři se na mě podíval.

„Dýchej, Elysio. Omdlíš,“ řekl tiše a já se třesavě nadechla, zatímco jsem se snažila jasně uvažovat.

„Je doma brzy, a – a ty jsi tady!“ uvědomila jsem si najednou a cítila, jak se mi z tváře vytrácí krev.